Botanické dobrodružství v Bílých Karpatech

Biosférická rezervace Bílé Karpaty má 20 let a pořádá k tomuto výročí semnář. Dovolím si zde malé zamyšlení o tom, jak k tomu došlo, že jsem začala bádat v Bílých Karpatech.

V květnu roku 1988, kdy jsem ještě neměla za sebou ani rok studijního pobytu na Botanickém ústavu v Třeboni, jsme všichni zaměstnanci jeli na společný výlet na jižní Moravu. Výlet zorganizoval Štěpán Husák, který byl původem jihomoravák a zůčastnili se ho všichni: vědci, laborantky, sekretářky či zaměstnanci dílen. Jeden z bodů programu byla návštěva orchidejových luk v Bílých Kapratech, provázeli nás Ivana a Honza Jongepierovi a měli se čím chlubit. Před několika lety začala základní organizace Českého ochránců přírody z Veselí nad Moravou pod Ivaniným vedením s údržbou luk na Čertoryjích, které byly už asi 20 let nekoseny a zarostly neprostupnými houštinami hlohu a dalších keřů. Na těchto obnovených loučkách se už začaly objevovat vzácné druhy orchidejí.

Na Ivanino naléhání, ať jako vědci něco děláme, ať ty velké změny zdokumentujeme, jsme s Leošem (mým manželem a kolegou) následujícího roku v červnu přijeli založit trvalé plochy na sledování druhových změn. Jedna byla v louce, která se obhospodařovala tradičním způsobem, druhá na louce, která se přestala hnojit, a třetí na louce, která se přestala kosit. Toto jednoduché sledování nám ročně zabralo jeden víkend a opakovali jsme ho po 16 let. Tak jsme se nenápadně připletli k velkému botanickému dobrodružství, kterým záchrana a obnova druhově bohatých luk Bílých Karpat je. Ač jsme v té době toužili hlavně po tom pracovat ve světových velehorách nebo v Arktidě (a přestože nám denním chlebem byla práce v mokřadech Třeboňska), začali jsme se nepozorované stávat milovníky suchých luk a v Ivaně a Honzovi jsme získali skvělé přátele.

V následujících letech jsme založili ještě několik dalších sledování a pokusů, zaměřených většinou na detailní pozorování jednotlivých rostlin a jejich reakci na různé typy obhospodařování.  Leoš se sice ze svých oblíbených velehor v roce 2007 nevrátil, přesto výzkum naší pracovní skupiny na loukách v Bílých Karpatech pokračuje dál. Dnes tam už nepracujeme sami, ale přidali se také kolegové z univerzit v Brně, Budějovicích, Praze i v Olomouci. Otázky, které si dnes na loukách v Bílých Kapratech klademe a metody, které používáme k jejich zodpovězení, jsou podstatně složitější než v našich skromných začátcích.

Co naše pracovní skupina za tu dobu vybádala, se dá zhruba shrnout pomocí obrázku v záhlaví: rostliny mají různé vlastnosti, které jim umožňují mírové soužití. Například skutečnost, že některé rostliny mají přízemní listové růžice a jiné je nemají, je jedním z faktorů zodpovědných za druhovou bohatost bělokarpatských luk. Rostliny s listovou růžicí jsou před pokosením louky zastíněné svými velkými sousedy s listy podél celého stonku, ale po pokosení mají menší ztráty než jejich konkurenti, protože listy přitisklé k zemi jsou kosením málo zasaženy. Ve výsledku žádná růstová forma nezíská konkurenční výhodu nad ostatními, takže tam rostou všechny pohromadě.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s