Humboldtova Inspirace

Co asi inspirovalo Humboldta v jeho touhách cestovat a zkoumat exotické kraje? V recenzi knihy Ztracený hrdina vědy (zde) jsem si stěžovala, že nám to autorka zatajila, tak jsem to zkusila zjistit.

Na své objevitelské cesty se Humboldt vydal v letech 1799 až 1804. Přírodovědci však cestovali i před ním a vždy to vzbudilo velký zájem veřejnosti. Carl von Linné, autor binárního názvosloví a moderního třídění organizmů, cestoval jako mladík po Laponsku (v roce 1732, když mu bylo 25 let). Ovšem kniha o této cestě, s názvem Lachesis Lapponica: A Tour in Lapland, byla vydána až posmrtně a navíc až po Humboldtových cestách, v roce 1811. Jiný velký botanik, který podnikl objevitelskou cestu, o které publikoval cestopis pro širokou veřejnost, byl Johann Georg Gmelin. Ten popsal svou účast na druhé Kamčatské expedici v díle Reise durch Sibirien von dem Jahr 1733 bis 1743, které vyšlo v roce 1752, takže ho Humboldt mohl číst. Gmelinův popis Sibiře je v ledasčem podobný Humboldtovu popisu Jižní Ameriky, oba dva si všímali nejen rostlin, ale také života místních lidí a správy, kterou aplikovali Rusové na Sibiři respektive Španělé v Jižní Americe a oba autoři byli v tomto ohledu velmi kritičtí. Humboldt také určitě znal knihy o objevitelských cestách Jamese Cooka uskutečněné v šedesátých a sedmdesátých letech 18. století, sepsané Andrew Kippisem a publikované 1788.

V úvodu ke knize Personal Narrative of a Journey to the Equinoctial Regions of the New Continent  Humboldt píše, že námořní cesty se zabývají příliš technickými problémy navigace a špatného počasí a není při nich mnoho času na prozkoumání pevniny, a proto on se rozhodl pro cestu po pevnině. Zmiňuje také přímo, kdo ho inspiroval k cestování s množstvím přístrojů, které mu sice znepříjemňovaly cestu, ale umožnily mu udělat řadu zajímavých měření. Tou osobou byl Horace-Bénédict de Saussure (1740-1799). Tento Švýcar uskutečnil 7 cest po Alpách, o kterých napsal odborný spis Voyages dans les Alpes (1779 – 1796). Později (1834) byla vydána nevědecká verze spisu Partie pittoresque des ouvrages de M. de Saussure. Saussure* nosil barometry a teploměry na měření bodu varu na nejvyšší vrcholy hor, které navštívil (byl třetím člověkem, který stanul na vrcholu Matterhornu), měřil relativní vlhkost vzduchu v různých nadmořských výškách, teploty vzduchu, sluneční záření a průhlednost vzduchu. Měřil také teplotu půdy, vodních toků, jezer, ledovců i moře. To vše se snažil během své jihoamerické cesty měřit i Humboldt a pomohlo mu to formulovat nové teorie o rozšíření klimatických pásů na zemi, nakreslit na glóbu izotermy a upozornit na podobu mezi gradientem nadmořské výšky a zeměpisné šířky.

Tolik k inspiracím, které se mi povedlo najít.

Jako ilustraci jsem použila barevný linoryt, který vznikl soutiskem různých matric. Tato metoda je jednodušší oproti té, kterou jsem popisovala minule (zde), protože tolik nezáleží na soutisku různých barev. Zničíte sice větší plochu linolea, ale můžete si linoryt natisknout dodatečně, což u soutisku z jedné matrice není možné, tam jste omezeni počtem tisků první barvy. Na obrázku jsou motivy z expedice na Pamír (Tádžikistán), které jsem se zúčastnila v roce 1985.

  • Jeho syn po něm pojmenoval rod vysokohorských rostlin Saussurea
Reklamy

One thought on “Humboldtova Inspirace

  1. Pingback: Povánoční relaxační omalovávání – klimesovajitka

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s