Kdo se směje naposled? Dobruška.

Tak to je věta ze hry divadla Vizita Srslení, kterou jsem viděla na jaře roku 1983 na 1. Přehlídce divadel filosofických fakult a napsala jsem si o ní do deníčku: ”Hráli to autoři, Jan Borna a Jaroslav Dušek* a bylo to něco až neuvěřitelného! Byla to hra o úřednících, šéf je blbec a podřízeného, kterému kolega podstrčil vajíčko, považuje za slepici. Děj se nedá jednoduše popsat. Borna a Dušek hrají každou chvíli někoho jiného, přičemž děj komentují a improvizují – je to prostě senzace!!!!!” Později jsem divadlu Vizita udělala několik plakátů (na hry Srslení = to je ten obrázek v záhlaví, Kostky a Pavučina, více o divadle zde). Proč tady vytahuji svoje vzpomínky? Jan Borna včera zemřel, a při čtení zprávy o něm, se mi vybavilo to překvapení, které jsem zažila, když jsem poprvé viděla divadlo Vizita. Pro holku, která chodila ve svém rodném maloměstě na úplně všechna divadla v předplatném, to bylo naprosté zjevení. Pražská studentská divadla té doby (Vizita, Divadlo poezie), ale také profesionální divadla (jako Divadlo Ivana Vyskočila nebo Divadlo na zábradlí) způsobila, že dnes, kdy opět bydlím na maloměstě, nejsem schopná jít na divadlo v předplatném – je příliš obyčejné a nudné. Přesto a právě proto, Jane Borno, díky.

  • ano, ten, co hrál učitele biologie v Pelíškách
Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s