Kurz psaní: Chování spisovatele

Tak jsem zase přečetla kousek Vědcova průvodce psaním a chci se s vámi o to podělit.

Ve druhé části se autor zabývá Chováním (spisovatele). Je pravda, že mě otázka jak ovlivnit strach z bílého papíru na začátku psaní nebo jak udržet tempo a nenechat pozornost, aby byla odvedena k jiným, zábavnějším úkolům, dosud nepřipadala důležitá, ale ona důležitá je. Mohl by to být důvod, proč někteří mí bývalí kolegové opustili vědu a zanechali jen mizivé množství psaných děl. Jestlipak by jim pomohlo, kdyby si přečetli podrobný návod jak s psaním začít a jak u něj vydržet? Možná, že ano. Kdyby tedy terapie přišla v časných stádiích kariéry. Později, kdy máte špatné návyky hodně zakořeněné, bude asi těžké se jich zbavit.

Osobně si myslím, že některé přírodovědce prostě psaní nebaví a potkají-li se při něm s nějakými problémy, zanevřou na něj (je lepší se potulovat po přírodě). Aimé Bonpland, botanik, který doprovázel Alexandra Humboldta na jeho jihoamerické cestě, psal nerad. Humoboldt ho po návratu do Evropy dlouho marně upomínal, aby se dal do sepisování výsledků, ale nakonec to vzdal a požádal jiné taxonomy, aby práci udělali za něj. Bonpland měl rozhodně o čem psát a nemusel se bát recenzentů, že by se mu v jeho rukopisech vrtali, ale kdoví, třeba byl sám Humboldt náročný. O jednom mém bývalém kolegovi se říkalo, že jeho první článek byl velmi špatně hodnocen, proto na psaní zanevřel a zbytek kariéry psal zřídka a jen velmi malé a nevýznamné články. Něco takového by už dnes neprošlo, protože naše heslo je teď: Publikuj nebo zhyň!

První zásada, když se chcete státi vědcem, je, berte špatné hodnocení svého písemného projevu jako výzvu být lepší. Druhá, připravte se na to, že se vám stane ještě mnohokrát, že vaše vědecké psaní bude špatně hodnoceno (a neochrání vás ani šediny)! Nejste v tom sami, i ostatní dostávají špatné posudky. Třetí, když to dobře nenapíšete, tak se o tom nikdo nedozví, protože to buďto nebude publikováno nebo to bude publikováno, ale nikdo si to nepřečte. Takže se nenechte znechutit. A když se nechcete nechat znechutit, ale přesto máte problém začít, tak tady je návod. Podle Průvodce jsou dva různé důvody, proč mají lidé problémy začít psát:

(i) Neschopnost začít přičítáte tomu, že nejste ještě dobře připraveni, že myšlenka ještě neuzrála a že je třeba ještě počkat, i když víte, že se dostanete do časových problémů. Stephen B. Heard v tomto případě radí prostě začít. Můžete se pustit do části, která není závislá na invenci, napsat metody, výsledky, připravit obrázky a grafy. Inspirace buďto mezi tím přijde nebo prostě začnete jen tak nanečisto, psát si, co vyplývá z publikované literatury na dané téma. Tím zaplníte ten odporný bílý papír, který vás paralyzuje. Budete ho mít plný lepších nebo horších textů, které můžete teď snadno pilovat do dokonalosti.

(ii) Neschopnost začít vyplývá z vašeho nevědomého odkládání velkého úkolu pro úkoly menší, které najednou vypadají lákavěji, urgentněji a naprosto vás odvedou od práce samotné (známá prokrastinace). Co na to říká Průvodce? Dejte si tu práci a sledujte, co děláte v čase, který jste si původně vymezili na psaní a snažte se potom odstranit lákadla jako je došlá elektronická pošta (vypněte internet), počítačová hra (odstraňte její ikonku z plochy), gruntování bytu (nepracujte doma). Udělejte z toho velkého úkolu úkol trochu menší, dejte si nějaký reálný cíl v blízké budoucnosti (do pátku napsat výsledky) místo velkých cílů ve vzdálené budoucnosti (do měsíce budu mít vše hotovo).

Když se vám podaří s psaním začít, není ještě vyhráno. Musíte pokračovat, dokud nebudete hotovi. Hledáte těžko čas na klidnou práci, pořád vás někdo vyrušuje a po skončení těch lehčích částí zase narážíte na obtížné části? Dávejte si úkoly, kolik denně napíšete nebo jak dlouho budete psát, a vymezte si čas a místo, kdy se tomu budete věnovat. Pozorujte se, a zjistěte, jestli se nesnažíte nějak podvědomě vyhnout tomu, co jste si naplánovali. Změňte místo a čas, odstraňte to, co vás ruší, a pokračujte, dokud to nebude hotové. I když Průvodce problém nesoustředěnosti interpretuje pouze jako ukázku pracovní neukázněnosti, myslím si, že může také být signálem, že jste přepracovaní a tělo volá o pomoc protože potřebuje odpočinek. Pamatujte na něj!

Jsou dva druhy spisovatelů, někdo píše pomalu a rovnou políruje text do dokonalosti; jiní nasypou text, který je napadne hala-bala na papír a potom jej vylepšují. I když by kolega Lubošek, který zastupuje první přístup, nesouhlasil, oba přístupy jsou podle Průvodce účinné a vedou k cíli (to mohu potvrdit, protože jsem spíše zástupce druhého typu). Nebezpečné je, když nejste nikdy spokojeni s tím, co jste vytvořili a opravujete a přepisujete pořád dokola a dokola a dokola… Co dělat, když nejste schopni skončit? Domluvte si termín odevzdání se spoluatory nebo poproste kolegu, aby vám hotové dílo přečetl a snažte se mu ho do určitého termínu dodat. Vězte, že časový odstup a komentáře kolegy vám pomohou více než číst text pořád dokola.

A co nás čeká příště? Obsah a struktura.

Obrázek v záhlaví nám připomíná slavného spisovatele, který sice nepsal vědecké spisy, ale měl problémy s chováním (byl nějaký čas ve vyhnanství a zemřel v následku zranění utrženého v souboji).

 

Advertisements

3 thoughts on “Kurz psaní: Chování spisovatele

  1. Pingback: Kurz psaní: hledání příběhu – klimesovajitka

  2. Pingback: Kurz psaní: struktura příběhu – klimesovajitka

  3. Pingback: Kurz psaní: název a abstrakt – klimesovajitka

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s