Kurz psaní: hledání příběhu

Vědcův průvodce psaním, o kterém tady už referuji potřetí (předchozí díly 1, 2), se v sedmé kapitole zabývá hledáním a prezentováním příběhu vědeckého sdělení. Proč hledáním? To, že se chystáte psát o svém výzkumu je jasné, ale jen zřídka se stane, že to bude o jednom experimentu nebo pozorování, které vyšly přesně podle plánu a jsou odpovědí na otázku, s kterou jste s výzkumem vůbec začali. Obvykle práce na rukopise začíná tím, že máte k dispozici hromadu dat s různých experimentů či pozorování. Některá jsou důležitá pro otázku, kterou chcete řešit, jiná ne až zas tak docela. Některé experimenty přinesly jinou odpověď, než jste čekali, některé odpověděly na otázky, které jste si vůbec nekladli. Experimenty možná provedl někdo jiný než vy a řešil úplně jiné otázky, než vás teď zajímají. A teď v tom hledejte ten příběh!

Právě hledání příběhu mi přijde na vědeckém bádání jako jedna z nejzajímavějších věcí. Jestliže naše data odpoví stejnou odpověď na stokrát již si kladenou otázku, asi ten náš výtvor bude dost nudný. Když data odpoví na nějakou opravdu originální otázku, tak se podle nich bude dát napsat zajímavý příběh. Když vám nic z toho, co jste očekávali, nevychází, to je teprve detektivka! Teď máte příležitost opravdu na něco přijít, i když mnohdy poučíte jen sebe a ne světovou vědu (ale to se taky počítá). Musíte znovu zpět do literatury (o které jste si mysleli, že ji znáte) podívat se, jestli není problém v metodice. Musíte hledat novou literaturu a pátrat po mechanizmech, které vás před tím nenapadly. Musíte to celé promyslet znovu a důkladněji. To je jistě hodně nepříjemné pro termíny, které musíte plnit jako řešitel grantu nebo doktorand, ale je to užitečné pro váš růst jako vědce a pro obor vašeho bádání. Někdy ten příběh prostě nenajdete a záměr publikovat data musíte odložit, ale ani to nemusí být úplně beznadějné… Aspoň doufám, právě se totiž chystám sepsat článek o pokuse, který jsme dělali před dvaceti lety a teprve teď začínají jeho výsledky dávat smysl.

Je zajímavé, že příběh, se kterým usedáte poprvé k psaní, nemusí být stejný příběh, který posíláte do redakce s hotovým rukopisem. Jakmile začnete psát, začne příběh žít vlastním životem. Při hledání těch nejlepších formulací, nacházíte nové souvislosti a významy. Jakmile od příběhu odskočíte, abyste se vyspali nebo najedli nebo schůzovali, vaše hlava dále pracuje a hledá souvislosti a vhodné formulace. Jak říkal Lev Tolstoj při psaní románu Vojna a mír: „Tak si představte, že se Nastěnka vdala!“ Jako by příběh nezaujatě sledoval a ne vytvářel…

Obrázek v záhlaví je ex libris (malá grafika, která se lepí do knihy jako jmenovka majitele, kterého má nějak vhodně charakterizovat). Vytvořila jsem ho někdy na střední škole pro svého učitele češtiny, který nás učil porozumět poezii.

Advertisements

2 thoughts on “Kurz psaní: hledání příběhu

  1. Pingback: Kurz psaní: struktura příběhu – klimesovajitka

  2. Pingback: Kurz psaní: název a abstrakt – klimesovajitka

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s