Plesová sezóna

Dnes nepotřebujete ladovský kalendář, kde máte na každý týden zobrazené příslušné lidové zvyky, obvyklé počasí nebo svátky. Stačí si zajít do místního supermarketu a tam, hned u vchodu, čeká aktuální zboží: čarodějnické kostýmy na Halloween, čokoládoví čerti na Mikuláše, vánoční ozdoby a Santovské čepičky na Vánoce, po Vánocích posypová sůl a ruční pluhy na odklízení sněhu, srdíčka na svátého Valentýna a tak dále. Něco ale chybí: nabídka dámských večerních toalet, pánských obleků, kravat a motýlků na plesovou sezónu.

Plesová sezóna je pro mě období se zvláštním kouzlem. Pramení to z mých zážitků z dětství v Rýmařově. Protože ve městě nebyl žádný vhodný sál, pořádala základní škola, kterou jsem navštěvovala, ples v tělocvičně. Asi měsíc před plesem byli žáci vyzváni, aby na ples přispěli. Přispět bylo možné buďto nějakým peněžním obnosem nebo naturáliemi, třeba kostkou másla. Týden před plesem začala po celé škole horečnatá činnost. Ve výtvarce jsme připravovali ozdoby k tématu plesu, v tělocviku a pracovním vyučování jsme stěhovali zařízení tříd v přízemí školy a vybavení tělocvičny někam, kde při této význačné události nebude zavazet. Maminky se po odpolednách scházely ve školní kuchyni a pekly na ples cukroví. Tatínkové v předvečer plesu potáhli stěny tělocvičny brokátem (ve městě sídlily tkalcovny hedvábí Hedva), nastěhovali židle a stoly, rozvěsili ozdoby, které jsme připravovali ve výtvarce. Vše mohlo začít.

V sobotu přijela teta Eva a začaly s maminkou upravovat své dlouhé večerní toalety, klipsové náušnice a drobné ozdoby. Nechaly si vyčesat drdoly, navoněly se a našminkovaly. Na večer jsme byli sestěhováni s nějakými spřátelenými dětmi kolegů učitelů do jednoho bytu, kde jsme měli strávit noc bez dozoru. Ani vlastně nevím, jak jsme té volnosti využili, ale pamatuji se, že ráno jsme nesměli dospávající rodiče budit, zato jsme měli v lednici zákusek z plesu, který jsme radostně posnídali.

Než jsem dorostla věku, ve kterém bych sama mohla jít na ples, postavili ve městě kulturní dům s velkým sálem a kouzlo plesů zmizelo. Ať pořádali ples hasiči nebo učitelé, pokaždé vypadal v tom sále stejně a obyčejně, prodávali se stejné profesionální zákusky… Zkrátka nenaplněná očekávání.

Od té doby jsem navštívila plesů jen několik, většinou to byly maturitní plesy mých dětí. Před čtyřmi roky však začal Mikrobiologický ústav v Třeboni pořádat plesy, které se od druhého ročníku nazývají akademické, aby bylo jasné, že ve městě jsou dvě akademické instituce, kromě Mikrobiologického ještě Botanický ústav, kde pracuji. Oprášila jsem sentimenty a každý rok se snažím Akademický ples mezi kolegy propagovat. Ale není akademik jako akademik! Nic nemůže ukázat lépe rozdíl v povaze zelených a bílých biologů (botaniků versus mikrobiologů) než tyto plesy. Zatímco mikrobiologičtí akademici vše zorganizují, připraví a na ples také hojně přijdou plesat, botaničtí akademikové o ples nejeví zájem (až na několik málo výjimek).

Možná jsme tady na stopě nějakému traumatu z dětství, které současně pudí člověka zamilovat si zelený výzkum a současně mu brání natřásat se ve formálním oblečení do rytmu hudby, nechat si šlapat na nohy, vyhrávat odpudivé ceny v tombole, potit se pod upnutým svatebním oblekem…

Advertisements

One thought on “Plesová sezóna

  1. Pingback: Čarodějnice – klimesovajitka

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s