Trávníky odváté větrem I.

Američanům netrvalo ani 100 let a celý západ, navštívený a popsaný poprvé Lewisem a Clarkem na objevitelské cestě v letech 1804 až 1806 (o jejich cestě zde), kousek po kousku rozparcelovali na rodinné farmy a osídlili. Poslední kousek, který zbýval, bylo území dnešní Oklahomy, zvláště její západní výběžek: země nikoho, Llano Estakádo, nekonečná rovina porostlá trávníky. Stojí za to si připomenout několik milníků osidlování tohoto kousku země: v roce 1875 byli vyhnáni z plání Indiáni; do doku 1880 byli vystříleni bizoni a na dalších 20 let nahrazeni hovězím dobytkem a kovboji, které nakonec vystřídali farmáři, kteří trávníky rozorali na pole. Po 30 let na nich pěstovali obilí, jehož cena na světových trzích vzrostla díky první světové válce. Za zisky z prodeje si farmáři koupili pluhy a traktory aby mohli rozorat ještě více půdy. Následovala velká hospodářská krize a několikaleté sucho, které způsobily katastrofu, kterou známe z románu Johna Steinbecka Hrozny hněvu. Rozoraná půda byla příliš suchá, aby na ní něco rostlo, a to vedlo k obrovské půdní erozi, prachovým bouřím, exodu osadníků, úmrtím na silikózu plic.

Zhola nic nezbylo z těch nekonečných trávníků, o kterých Clark napsal, když jela jeho výprava v roce 1804 proti proudu Missouri: „…připraveno na nejsladší a nejvýživnější seno… Úchvatná scenérie…Jeden z nejkrásnějších pohledů, který se mi kdy naskytl…“. 15. dubna 1937 si poznamenal farmář Hartwell do svého deníku: „moje obavy ohledně minulého roku se bohužel potvrdily. Rok 1936 byl ten nejhorší propadák, jaký kdo kdy viděl, všechna vojtěška a kukuřice byla zničena horkem… všechno je pryč, zůstala jen holá půda bičovaná větrem.“

V roce 1936, po pěti letech sucha začali protierozní práce, organizované a placené federální vládou na pozemcích, které skoupila, nebo na soukromé půdě s pomocí farmářů. Cílem bylo zadržet půdu stromovým větrolamem, který se měl táhnout od Severní Dakoty po Texas, a vysazováním místních i exotických travinných druhů na co největší rozlohu. Počátek byl krušný kvůli suchu, prašným bouřím a kobylkám. Navíc, jakmile se počasí umoudřilo a rekultivovaným trávníkům se začínalo dařit, byla tady druhá světová válka a rostoucí ceny obilí.  Někteří farmáři rozorali protierozní pásy a vytrhali stromy. Jako by zapomněli. Dnes se na část půdy vrátil chov dobytka a část půdy se používá k intenzivnímu zemědělství využívajícího k závlahám vodu z hlubinných vrtů (což je takový méně nápadný způsob drancování, jehož důsledky pocítíme až tak za sto let).

Jestli vás tato historie zajímá, doporučuji knihu Nejhorší špatné časy (The worst hard times) od Timothy Egana. Ten se vypravil do oblasti velkých prachových bouří, do prachové mísy („Dustbowl“) na pomezí Texasu, Oklahomy, Nového Mexika, Kansasu a Colorada, aby zachytil vzpomínky posledních žijících pamětníků velkého sucha třicátých let: lidí, kteří zažili, jak se z obilnice stala holá půda odvívaná větrem. Kniha popisuje celou ekologickou a sociální katastrofu, jak ji prožívalo několik rodin, které v Míse prachu vytrvaly. Bohužel předchozí katastrofu, jakou bylo vyhnání Indiánů a vybití bizonů, si dnes už nikdo nepamatuje, takže se neprávem zdá pro celý příběh nepodstatná, i když tam to všechno začalo.

Jako ekologa mě samozřejmě zajímalo, jak zbytky prérií vypadají a letos se mi je s kolegyněmi poštěstilo je navštívit. „Národní trávníky“ (national grasslands) jsou onou půdou vykoupenou federální vládou ve 30. letech. Když vystoupíte z auta, otočíte se k němu zády, tak si můžete na mnoha místech ještě vytvořit iluzi nekonečných prérií. Viděly jsme také spoustu experimentů, kde vědci zkoumají vliv pastvy, sucha, hnojení a vypalování – tedy faktorů, kterým trávníky umí docela dobře čelit (samozřejmě v případě, že je lidé nezničí jinak, jak nám říkají zkušenosti z Amerických prérií nebo třeba z Mongolských stepí, ale o tom zase příště).

3 komentáře: „Trávníky odváté větrem I.

  1. Pingback: Trávníky odváté větrem II. – klimesovajitka

  2. Pingback: Indiáni – klimesovajitka

  3. Pingback: Oheň – klimesovajitka

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s