Byl jednou jeden les

Když jsem byla pozvaná na seminář kořenářů (vědců zkoumajících kořeny) do jihofrancouzského města Montpelliér první, co se mi vybavilo, byla Curyšsko-Montpelliérská škola rostlinné sociologie. Ale tamní univerzita není spojena jen s touto metodou popisu rostlinných společenstev, k vývoji botanických věd tam přispěli i jinak: Neodpověděli mi například na mou žádost o zapůjčení dizertace zabývající se aplikací architekturních modelů Hallého, Oldemana a Tomlingsona (které zmiňuji tady) na byliny. A proč je tato 40 let stará práce ve francouzštině, která nebyla nikdy publikována, zrovna v této knihovně? Protože tady působil vedoucí práce, samotný profesor Francis Hallé! Po krátkém pátrání na internetu jsem zjistila, že tam, dnes už 80 letý emeritní profesor, žije pořád. Co takhle sebrat drzost a navštívit ho? Požádala jsem kolegy o kontakt a napsala jsem mu žádost o schůzku a, světe div se, našel si na mě čas po skončení našeho semináře.

Pan profesor bydlí v centru města v historickém činžáku obklopeném zahradou. V pokoji, který byl ze tří čtvrtin vyplněn tropickou vegetací, jsme si nejdříve vyměnili knihy a potom jsme jimi listovali a povídali si. Říká se, že v dnešním propojeném světě si najdete kamaráda se sebevzácnější úchylkou. A my jsme byli jako dva kanibalové sdělující si svoje zkušenosti. Nepřeháním, znalost rostlinné morfologie a architektury je dnes podobně vzácná jako kanibalství! Pan profesor každou chvíli odběhl někam do útrob bytu a přinesl svou oblíbenou knihu. On básnil o stromech, já o bylinách. On opěvoval tropický les, já stepi, louky a savany.

Na památku jsem dostala podepsaný výtisk anglické verze jeho zatím poslední knihy Atlas of poetic botany (existuje ve francouzštině a v angličtině). Jsou v ní jeho kresby tropických rostlin a texty vysvětlující, čím jsou zajímavé. Je to taková sbírka kuriozit. Dozvíte se o rostlině s největším listem, o největším stromu, největším květu a nejrychleji rostoucím stromu. Představena je vám strom s květy na povrchu půdy, podzemní stromy, bezbarví parazité a parazité podobající se houbám, rostliny vytvářející domečky pro mravence nebo akvárka pro žabičky, liána škrtící, liána imitující listy hostitelského stromu, liána masožravá na poloviční úvazek a mnoho dalších. Kresby vznikaly hlavně v 60. a 70. letech, kdy Francis Hallé pobýval v různých částech afrických a jihoamerických tropů. Kniha je napsána pro laiky, ale zajímavá je i pro botaniky.

Pan profesor ale nezahálí, v březnu mu vyjde další popularizační kniha – už se těším! Do té doby jsem si dala závazek shlédnout film, který vznikl podle jeho námětu: Byl jednou jeden les (Once upon a forest; pozor není to kreslená pohádka, ale přírodovědný dokument). Natáčelo se v Gabonu a Francouzské Guyaně.  Hm, přemýšlím, neměla bych se někdy do tropického lesa také podívat? Mohlo by to být zajímavé.

Obrázek v záhlaví: i když jsem nikdy v deštném tropickém lese nebyla, často jsem o něm už ryla obrázky a tady je jeden z mého archivu.

1 komentář: „Byl jednou jeden les

  1. Pingback: Tatiana I. Serebriakova – klimesovajitka

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s