Nevyžádané rady pro začínající vědce

Pořád se děje úžasných věcí, které by si zasloužili komentář, ale než je stačím rozpracovat, přijde něco nového. Právě nyní u mě vede sněhová bouře v Kanadě (New Founland), kde za noc napadalo přes metr sněhu. Při sledování videí z odklízení sněhu, lyžování po ulicích a hledání aut v závějích, mě zasáhl takový nápor environmentálního žalu, že jsem se skoro rozplakala… Když tady budu rozepisovat svoje dětství v Rýmařově, které jako by se celé odehrávalo v zimě se spoustou sněhu a skládalo se ze studených noh po večerním návratu z bruslení nebo lyžování, z ježdění po zadku z hromady sněhu na náměstí, z lyžařských závodů v Hornoměstské zatáčce, z námrazy na stromech, z ledových potoků na odtávajících silnicích a z gymnaziálních výprav na chatu Evženku, nebudete mi věřit. Jo, kdeže loňské sněhy jsou… takže, zpátky na zem.

Chtěla jsem se tady zamyslet nad otázkou, kdy je ta správná chvíle vzdát se vědecké kariéry a jak poznáte, že na to nemáte.

V začátcích vědecké kariéry je to jako v začátcích jakékoliv jiné kariéry: jsou to začátky a vy při nich zjišťujete úplně nové věci, které jste dosud netušili. O existenci vědy jste sice věděli, ale teprve nedávno jste potkali první vědce a začali zjišťovat, jak to celé funguje, a učinili jste rozhodnutí, že se stanete součástí. To je velmi důležitý krok a doporučuji si zapamatovat, proč jste se rozhodli, jak jste se rozhodli – budete si to určitě potřebovat připomenout.

První rada je: ROZHODNI SE, JAK CHCEŠ, ALE POTOM TOHO NELITUJ!

Teď jste na palubě a děláte vědu a začnou přicházet neúspěchy, protože „nic se nezdaří podle plánu“*. Zjistíte, že neumíte psát (tvrdí to recenzent R2), neumíte počítat (tvrdí to recenzent R3), máte málo publikací (tvrdí to posudek vašeho neuděleného projektu), na pozici se nehodíte (výsledek výběrového řízení). Neříkám, že je třeba takové signály brát příliš vážně, ani, že je třeba je ignorovat. Zkuste změnit styl práce, spolupracovníky, zkuste se naučit něco nového. Pošlete ten článek do méně vybíravého časopisu, připojte se k projektu svého kolegy jako spolupracovník, přijměte místo, které nebylo nejvýš na vašem seznamu. Můžete se víc naučit nebo můžete zjistit, že tato nová pozice vám vyhovuje vlastně mnohem lépe.

Druhá rada je: MELEME-LI HORNINU NA JEMNO, POSTUPUJEME PO STUPNÍCH!**

No, a to je skoro vše. Ještě snad se hodí poznamenat, že konkurence mezi vědci v Česku se nedá srovnat s konkurencí na západě, protože náš endemický jazyk a nevábnost našich pracovišť, konkurenci odrazuje. To samozřejmě neznamená, že se zde nedá dělat dobrá věda nebo, že se o to alespoň nesnažíme.

Třetí rada je: BĚŽ VEN A ZASE SE VRAŤ!

Tak, hodně štěstí!***

* Murphyho zákon

**je to rada, kterou jsem odkoukala, když jsem byla na praxi v laboratoři Geologického průzkumu v Rýmařově, byla pověšena u mlýnů na horninu a znamená něco jako: Nechtěj vše naráz, dávej si dílčí cíle.

*** blog je reakcí na tento rozhovor (tady), kokrétně na odpověď na otázku: Co byste dnes řekl mladému českému vědci, který by se rád věnoval výzkumu?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s