Jak to bylo s dikobrazem?

O podzemních orgánech rostlin jako jsou oddenky, cibule a hlízy jsme zvyklí uvažovat jako o adaptaci rostlin na sucho, mráz a oheň. Opravdu, byliny závislé na těchto orgánech, dominují otevřené (tedy nezalesněné) biomy od jejich vzniku ve třetihorách, kdy se klima ochladilo a přibylo na zemi míst, kde byl výskyt stromů omezen sezónními výkyvy v teplotách nebo srážkách, pásla se tam zvířata a co nesežrala, spálil oheň.

Vznikem bylinných biomů se otevřela nová potravní nika: V Africké savaně se předci člověka rodu Paranthropus specializovali na kořeny, oddenky a hlízy v suchém období, kdy stromy neměly plody ani listí, a byliny byly nad zemí zcela suché. O dietě složené s podzemních zásobních orgánů svědčí velmi dobře vyvinuté čelisti a stoličky (nemající u moderního člověka obdoby), které sloužily k jejich rozdrcení. Současně se objevují na scéně dikobrazi, rypoši nebo prasata*, kteří se také specializovali na podzemní orgány rostlin a tato preference jim zůstala dodnes.

Přesto, že je těžké najít nějaké informace o tom, které druhy a jaké množství jejich zásobních orgánů takový specialista ročně spořádá dnes, natož v Pliocénu, máme docela dobrou představu, jak tito pojídači hlíz ovlivnili evoluci rostlinných podzemních orgánů (tedy její část). Velkou rozlohu zemědělské půdy dnes zabírají lahodné cibulky, hlízy či oddenky. Předci člověka totiž konkurenci s dikobrazy vzdali a raději se naučili lovit a později se vrhli do všelikých dalších činností, včetně šlechtitelství. A dikobrazi si toho všimli a jsou dnes často škůdci na plodinách a to nadzemních (kukuřici a pšenici) i podzemních (bramborách)**.

Tentokrát to v konkurenci s člověkem nevychází pro dikobraza dobře, protože člověk dovede se svými nepřáteli pěkně zatočit (Vykouřit! Otrávit!). Pro nás výzkumníky podzemních orgánů však dikobraz představuje vzor zapáleného průkopníka a nedáme na něj dopustit!

*Norman Owen-Smith 2021. Only in Africa. The Ecology of human evolution. Cambridge University Press 361 pp.

**Hafeez et al. 2011. Food habits of the indian crested porcupine (Hystrix indica) in Faisalabad, Pakistan. Pak. J. Agri. Sci., Vol. 48(3), 205-210

Napsat komentář