O prázdninách jsem si dovolila prázdninovou četbu, místo knih o rostlinách jsem sáhla po knihách o zvířatech. Konkrétně se jedná o úhoře, pojednává o nich vzpomínkově popularizační kniha Patrika Svenssona Tajný život úhořů a pohádkově popularizační kniha Miroslava Bočka Uršula plave domů.
Úhoři jsou bezpochyby dobrý materiál ke knižnímu zpracování, mají velmi zajímavý životní cyklus, který, ač je intenzivně zkoumán po 2000 let, zůstává stále nedokonale znám. Navíc jsou úhoři kulinářskou specialitou a jejich lov je opředen mystikou a pověrami. V neposlední řadě, úhoř je kriticky ohroženým druhem světové fauny díky znečištění vod, vodním dílům na řekách, a průmyslovému rybolovu.
Obě knihy se hlavně zaměřují na sdělení, že úhoř je výjmečný tvor a díky lidské činnosti je vážně ohrožena jeho existence. Patrik Svensson, švédský novinář, střídá ve své knize osobní vzpomínky, jak se svým otcem chodil v dětství lovit úhoře, s historií vědeckého poznání životního cyklu a současných úhořích problémů. Podobnou knihu by možná napsal Ota Pavel, kdyby dnes žil. Ve Švédsku měla kniha značný čtenářský ohlas a byla přeložena do mnoha jazyků. Švédsko bere mimochodem ochranu úhořů ze všech zemí Evropské unie nejvážněji a jejich lov je tam zcela zakázán.
Kniha Uršula plave domů od Miroslava Bočka, který se na Jihočeské univerzitě věnuje ekologickému vzdělávání je pohádkou zřejmě určenou pubertální mládeži. Kniha popisuje pouť úhoří samičky z řeky do Sargasového moře a jak při tom překonává skutečné i smyšlené nástrahy. K vyprávění příběhu využívá antropomorfizmu, který wiki definuje jako myšlenkový a řečový postup, kdy se mimolidským skutečnostem či jevům přisuzují lidské rysy, vlastnosti či přímo lidská podoba. Jak konkrétně to vypadá? Hrdinka má nejen lidské jméno, ale stará se, aby nebyla příliš tlustá; je vzdělávaná úhořím stařešinou; občas ji někdo nebere vážně, protože je žena; potká se s odpírači tahu do Sargasového moře, kteří jsou na drogách; na cestě ji ohrožuje úhoří gang; využije pomoci rybí cestovní kanceláře; má kamarády i nepřátele.
Knihy využívají různé metody, jak přiblížit vědecké poznatky laickému čtenáři. Kombinace osobních zážitků s vědeckou popularizací je velmi běžná, někdy působí trochu trapně, jindy perfektně zapadá do vyprávění. Na tomto místě jsem už popisovala oba póly; skvělé příklady jsou třeba Zaplétání Tomkovice od Robin Wall Kimmerer (zde) nebo Propletený život od Merlina Sheldrake (zde), méně se mi líbila v tomto směru Laboratorní dívka od Hope Jahren (zde). V knize Tajný život úhořů byla kombinace osobních vzpomínek s vědeckými poznatky zajímavá a vysvětlila vztah spisovatele, který není úhořovým badatelem, k popisovanému tématu.
Použití pohádkového příběhu k popularizaci umožňuje oslovit čtenáře, kteří se nepídí po informacích, ale po zábavě a to, že se dozví něco nového o přírodě, je bonus navíc. Je to těžká disciplína, protože autor musí vybalancovat realitu s fikcí. V knize Miroslava Bočka je podle mě fikce příliš mnoho a myslím si, že příběh by mohl být strhující i bez rybí cestovky, kde průvodkyně mluví špatnou češtinou nebo dalších, většinou dosti stereotypních, odkazů na lidské chování. Koneckonců podobný příběh o úhoříci plovoucí do Sarkasového moře napsala už v roce 1941 Rachel L. Carson v knize Under the sea-wind. Úhořice Anguilla v tomto příběhu má cestu mnohem snadnější, kromě tažných sítí v moři ji ohrožují hlavně přirození nepřátelé a živly, přesto autorka nepřidává žádné lidské zápletky a drží se toho, co je v přírodě možné.
Jestli si chcete dát v restauraci úhoře (v Třeboni ho na jídelním lístku mají..), doporučuji jako přípravu k přečtení recenzované knihy. Samozřejmě samotný lov úhořů není hlavní problém jejich existence, mnohem důležitější jsou tisíce překážek, které úhořům znemožňují plavat z moře proti proudu řek (a zpět). Překážky na řekách způsobují, že úhoři, kteří se vyzkytují v našich řekách, sem nepřipluli vodní cestou, ale byli nachytáni jako malí v moři, přepraveni letecky a vysazeni v přírodě.
Linoryt v záhlaví je asi jediným linorytem, na kterém jsem zpodobnila rybu… ale myslím, že úhoř by se mezi těmi zobrazenými muzeálními kousky pěkně vyjímal a možná je to jediná jeho budoucnost (jestli dvojnožci budou ještě mít v budoucnosti muzea).
klimesovajitka 